Počátek reflektujících týmů sahá ke kořenům rodinné terapie, resp. Milánské školy a jejich metodě jednosměrného zrcadla. Za ním stál tým odborníků, kteří sledovali konzultaci terapeuta s rodinou a poté společně, avšak již bez klientů, mluvili o jejich situaci. Rozdělení na experty a pacienty bylo zřejmé. Zásadní změnu přinesl v 80. letech Tom Andersen, který tým za zrcadlem přizval do konzultace. A reflektující proces byl na světě…
Společné utváření porozumění významům v problematické situaci, odklon od jednosměrné diagnostiky a další sociálně-konstrukcionistické myšlenky, byly charakteristické znaky RT. Každý zúčastněný člen (což mohl být každý, kdo byl pro daný problém relevantní – napríklad i trenér nebo vychovatel) zveřejňoval svůj vnitřní dialog, a tak rozšiřoval dialogický prostor a otevíral nové možnosti pro klienty.
Střípky o reflektujícich procesech
“Chci s lidmi hovořit způsobem, kterým jsme spolu ještě nikdy nehovořili a kterým nehovořili ani oni sami se sebou.” – Tom Andersen
“Naše dialogická setkání znamenala vzdát se kontroly nad věcmi místo toho, abychom skákali do té samé řeky a snažili se vytáhnout naše klienty z vody.” – Jaakko Seikkula
Nebyly nalezeny žádné štítky.